Druhá Rodičovská kavárna proběhla v první polovině září za účasti osmi rodičů v klidné, ale současně nadšené atmosféře s cílem sdělit si vzájemně představy o dalším směřování školy. Byla řešena řada otázek ze strany rodičů, které po jejich zaznamenání včetně odpovědí předkládám.
Je možné důvěřovat tomu, že s Vaší účastí ve vedení školy se vrátíte k původnímu záměru, aby škola fungovala výrazně odlišně od jiných základních škol a stejně otevřeně, jak bylo původně plánováno?
U jejího zrodu jsme stály společně s dcerou, se kterou jsme leta budovaly školku. Už na jejím startu, jsme sázely na to, že jednou, až vystoupá světlo KOMETKY do takových výšin, v jakých je dnes, nebude to pro nás zdaleka znamenat cílovou rovinku. Taková atmosféra, jaká dnes vládne v MŠ KOMETCE nejen ve zkušeném pedagogickém týmu, ale i týmu rodičů a dětí, podtržená kvalitou programu a materiálního vybavení, musela zákonitě vyústit v potřebu vystoupat o patro výše a její výsledky efektivně zúročit. Takže ano, svou účast tím podmiňuji. Mým záměrem je nabízet rozšířenou formu a možnosti netradičního vzdělávání. Sportující děti musí být připraveny často vystoupit ze své komfortní zóny, což mnohdy bolí. Naše škola chce učit děti být i tak šťastné a úspěšné.
Zůstává původní zřizovatel hokejová KOMETA nadále partnerem školy? Rýsuje se nějaká forma spolupráce?
Obávám se, že ne vyšší měrou, než s ostatními brněnskými školami. Doufám ale, že pozvání fandit hokejistům na jejich domácí zápas alespoň jednou za sezónu děti dostanou. Ráda bych ale ve zdaleka vyšší míře než dosud spolupracovala se sportovní mateřskou školou formou společných akcí, vzájemných návštěv či projektových dnů. Současné vedení k propojení v tomto směru nebylo nakloněno, ale mým záměrem je to změnit.
Začínáte spolupráci s mnoha novými rodiči. Známe Vaše nasazení a těšíme se na to. V dnešní Rodičovské kavárně jste ale slibovala představení jednotlivých kandidátů do Rady školy. Nakonec paní ředitelka zvolila jinou cestu. Dýchá na nás docela zmatek v rámci sdělování informací. Dokážete se k tomu nějak postavit? Jak jste spokojena s hlasováním?
Vzhledem k tomu, že role zástupce rodičů je v soukromé škole velmi důležitá a z mého pohledu je možné touto funkcí v mnohém ovlivnit vize a chod školy, mým záměrem bylo dát volbě rozsah a vážnost. Spolupráci a společným diskuzím dokáži dát mnoho energie a času se záměrem umožnit rodičům do dění školy výrazně vstupovat, respektovat jejich návrhy či v rámci důvěry tvořit společné vize. Pana Nedělníka, který byl jako vítěz hlasování do role rodičovského mluvčího nominován a zvolen, znám dlouho ze školky jako férového, nekonfliktního, vstřícného a klidného rodiče, otevřeného efektivní spolupráci, schopného i přes své pracovní vytížení věnovat tomuto druhu práce svůj čas. Takže v něj vkládán důvěru a na spolupráci se těším.
Nicméně bych ráda poděkovala za návštěvu Kavárny i ostatním navrženým kandidátům, kteří svou účastí, byť až po hlasování, dali najevo zájem o vzájemnou spolupráci s vedením a ostatními rodiči.
Projednali jsme společně plány
…Nového projektu Propojení TV s kmenovým sportem – TV jako tréninková jednotka (zveřejněn na webových stránkách školy – zde), problematiku výstavby nové tělocvičny, týdenní výjezd na hory s účastí rodičů v březnu, možnost změny názvu školy (… necháváme zatím „uležet“ s možností návratu k tématu příště), možnost širší spolupráce s rodiči v rámci projektů, financování školy.
Kdo vlastně školu financuje?
Zřizovatel, částečně státní dotace pro soukromé školy a částečně rodiče. Jsou to tři kanály, kterým do školy finance tečou a se kterými je třeba nakládat podle pravidel daných školským zákonem. Zatímco např. pronájmy prostor, veškeré rekonstrukce a ve velké míře i vybavení hradí státním školám kraj nebo obec, u soukromých je to zřizovatel a rodiče. Státní dotace jsou navíc nižší a jejich využití komplikovanější, než u škol státních. Zdá se mi to nefér, ale je to tak. Díky ale za ně, protože bez nich by soukromou školu nebylo možné provozovat vůbec.
Kde berete inspiraci a odvahu ji realizovat?
Jsem veskrze velmi empatický člověk. Svoji práci v roli ať už učitelky ve škole či ředitelky
sportovní školky jsem brala vždy velmi vážně. Pasovala jsem ji do role vlastního dítěte, pro které bych udělala vše, aby prosperovalo. Taky jsem vždycky chtěla, aby vybočovalo z řady. Ať už jsem byla jeho matkou, či chůvou (školka, škola). Jako každé matce se mi vždy svíralo srdce, když se topilo v pláči. Vnímala jsem nutnost pomoci a zvažovala její formu. Ne proto, co by si ostatní z ulice mysleli, to by byl silně nesmyslný důvod. Cíleně vždy pátrám po tom, co se děje v jeho hlavě, co ho trápí a vede ke vzdoru. Možná má srozumitelný důvod a neví si s tím rady. Nestačí mi všeobecné vědomí, že děti prostě pláčou.
Takže… ?
Rodiče a dítě jsou rodina. Nebála jsem se řešit otázky: Co když jako rodič nepečuji o dítě, na které mám vysoké nároky, dostatečně? Co když se držím zajetých pravd a vedu ho pouze na základě toho, co jsem zajetým způsobem života převzala? To k mimořádným výkonům nepatří. Jde o to, nasadit všechny síly a uklidnit ho odvahou hledat nové cesty. Takže jsem přesadila srdce a společně s Vámi stojím na prahu nového snu vybudovat kvalitní sportovní školu.